wz

 


Jméno: Josef Kubišta

Datum narození: 2. května 1975 ve Slaném

Míry a váhy: 185/73/43 (přeberte si to jak umíte)

Vzdělání: po maturitě na Střední průmyslové škole dopravní jsem absolvoval podnikohospodářskou fakultu VŠE.

Zaměstnání: civilní služba - Národní Technické Muzeum, občas některé noviny a časopisy otiskují mé články o starém železe, tu a tam mi někdo platí i za ježdění na kole. Od 1. srpna 2002  Siemens VDO Česká republika, Brandýs n. Labem. Od 24. ledna 2005 pracuji u Black and Decker, Ústí nad Labem.


    A ještě některé obrázky z mého života. Na kole jsem jezdil už před 120 lety, ZDE je důkaz. O něco později, zhruba ve 30. letech 20. věku, jsem začal jezdit na motocyklu ARIEL. Pak jsem se narodil a už od mládí projevoval zájem o mechanická pohybovadla. Na snímku první výrobek lokální továrny na stroje, který jsem měl tu čest řídit. V 15 letech jsem dostal k Vánocům motokolo Cucciolo, které se muselo hned vyzkoušet i s novým úborem. Kromě toho jsem neustále řešil problémy s běžnými koly.

    Pak jsem měl možnost svézt se na vysokém kole a zjistil jsem, že to je přesně ono, že to je věc kterou jsem hledal. Vlastní kolo, Kohouta, jsem získal až v roce 1997. Tento snímek pochází z mezinárodního srazu v Rakousku, na jaře roku následujícího, kde to bylo opravdu velkolepé. Následovaly podobné akce ve Francii 1999 (nádherný snímek s renesančním zámkem jsem někde propil, až ho najdu, doplním) a v Brně roku 2001 (snímek byl pořízen zhruba na stém kilometrui závodu na 100 mil/160 km). 

    Motocykl Torpedo, který jezdil ve filmu Dědeček automobil, jsem zdědil po svém otčímovi, který prohlásil, že na stará kolena s s ním už mořit nebude a řemenovému motocyklu prostě nešlo odolat. Automobil Buick potom naprosto ztělesňuje mé představy o "pořádném autě", i když do alespoň pojízdného auta má zatím dost daleko. 

    Co mám rád? Kromě výše uvedených věcí mám rád legraci, srandu čili psinu, také cokoliv z Osvobozeného divadla (mám kompletní reedici všech písniček na CD, kdybyste měli zájem) a některé filmy pro pamětníky. Líbí se mi auta molsheimského kouzelníka Bugattiho, ale zatím jsem na žádné volné nenarazil. Též mám rád bramborový salát, ale musí být vlastní výroby. 

    O čem sním? O dlouhonohé blondýně a vile s deseti ložnicemi a pětadvacetimetrovým bazénem ani moc ne, spíš bych měl raději v pořádku veškerý železný šrot, který jsem za ty roky natahal.

A jak skončím? Možná jako tenhle exponát Britského Muzea ;-)